Petiční arch

Vize spolku Sýkora 2020 Informační léták

Kdo jsme a cíl spolku Sýkora 2020

Červenec 2015 Kouzlo světla rozzáří Louny

 


Leden 2017: Josef Pleskot položí na piazzettu divadla dílo Zdeňka Sýkory

Městu Louny se podařilo spojit dvě hvězdná jména ze světa výtvarného umění a architektury. Architekt Josef Pleskot pracuje na projektu proměny piazzetty Vrchlického divadla, která bude mít podobu černobílé geometrické kompozice světově známého malíře a lounského rodáka Zdeňka Sýkory.

„Představuje pro mě typ umělce-vědce, který celý život systematicky a cílevědomě zkoumal jisté zákonitosti. Jejich poznáním obohatil celou společnost. Zabýval se jimi s nejvyšší mírou nejen umělecké, ale i společenské angažovanosti. Byl to velmi komplexní člověk,“ říká architekt o Zdeňku Sýkorovi.

Josef Pleskot na piazzettu, tedy venkovní prostranství před divadlem, přenese geometrickou kompozici z protipožární opony, kterou Sýkora pro lounské divadlo navrhl v roce 1962. Tato unikátní opona se však během rekonstrukce divadla v letech 2001–2003 ztratila a je pravděpodobné, že skončila ve sběrných surovinách.

Zakázka pro Louny se zcela liší od dosavadních prací Josefa Pleskota a pro nositele řady architektonických ocenění je výzvou. „Jde o aplikaci uměleckého díla významného umělce. Tudíž jde o službu nejen pro uživatele veřejného prostoru, ale i o službu umělci a jeho dílu. Jedná se o nanejvýš zodpovědnou práci s mnoha přesahy, které běžné zakázky nemívají,“ popsal architekt.

Prozatím zůstává otázkou, z jakého materiálu černobílá dlažba bude. Při chůzi nesmí klouzat a zároveň musí být barevně stálá. „Zdeněk Sýkora vytvořil tuto kompozici metodou malby. Chtěl bych se logice malby výběrem materiálů co nejvíce přiblížit. V tomto si velmi rozumíme i s paní Lenkou Sýkorovou. Než budeme schopni označit ten pravý materiál, čekají nás ještě četné zkoušky a vážná rozhodnutí,“ uvedl architekt Pleskot.

Z prostoru před divadlem zmizí velké koule u vstupu do divadla, které se ostatně staly jeho součástí až po rekonstrukci v roce 2003, také zídky se zábradlím, které oddělují piazzettu od chodníku, příkré schodiště nahradí pozvolný přístup se širokým schodištěm. Podle Pleskota jsou hlavními přednostmi tohoto řešení „otevřenost, demokratičnost, velkorysost, vysoká míra městskosti a společenské slušivosti“. Změní se i vstup do Galerie města Loun, která se nachází v suterénu divadla. „Stávající vstup není dobrý. Rádi bychom jej udělali lepší, ale dá to ještě zabrat. Uvnitř by se nemělo nic moc měnit,“ doplnil architekt.

A jak vnímá přední osobnost české architektonické scény město Louny? „Louny jsou výstavné a bohaté město. Je to znát na každém starém domě a jeví se to i ve veřejném prostoru. V tomto duchu svébytné vznešenosti by se Louny měly vyvíjet do budoucna,“ dodal Josef Pleskot.

Za projektovou dokumentaci město Louny zaplatí 1,2 milionů korun. Josef Pleskot ji má odevzdat do poloviny června, aby se k ní mohlo vyjádřit zastupitelstvo na svém zasedání, prováděcí projekt by pak měl být kompletní do konce roku 2017. Smluvní licence na použití Sýkorova díla ve veřejném prostoru uzavřená mezi městem a dědičkou práv Lenkou Sýkorovou stanovuje, že stavba má začít nejpozději do 31. srpna 2019. Studie náklady na realizaci odhadla na více než 6 milionů korun.

Spojení dvou takto významných osobností – Josefa Pleskota a Zdeňka Sýkory – zaručuje velký zájem jak turistů a příznivců výtvarného umění z celého světa, tak také odborníků na architekturu.

Veřejnou podporu a pomoc s financováním projektu piazzetty si vzal za svůj úkol spolek Sýkora2020. Usiluje o to, aby projekt byl zrealizován nejpozději do podzimu roku 2019, protože 3. února 2020 uplyne sto let od narození Zdeňka Sýkory.

Zdeněk Sýkora se narodil 3. února 1920 v Lounech. Je uznávaným průkopníkem užití počítače ve výtvarném umění v letech šedesátých, v osmdesátých letech mu respekt na světové umělecké scéně získaly linové obrazy s využitím náhodnosti. Jeho práce jsou zastoupeny v mnoha významných sbírkách moderního světového umění, například Centre Pompidou v Paříži, MUMOK – Stiftung Ludwig ve Vídni či Neues Museum v Norimberku. Zemřel 12. července 2011.